Putování z Prahy do Říček - den druhý - přečnívání

Druhá etapa putování vedla z Osnice do Hvězdonic, byl mrazivý den, čtvrtek 24. ledna. Putovali jsme opět ve dvou, tentokrát s Luckou, s níž se znám z meditací a také z týdenního rituálu hledání vize, který jsem si daroval ke 40tým narozeninám v srpnu 2016. Co vše mi očista těla a ducha a následné dvoudenní sezení o samotě v lese od té doby přineslo, to by bylo na delší vyprávění. Jedno z témat - jaké jsou mé dary a jak s nimi vhodně naložit - se ovšem s menší či větší naléhavostí vrací opakovaně a právě k jeho zkoumání jsem Lucku na druhý den svého putování přizval.

Vsuvka k darům: S dary, alespoň těmi opravdovými, to bývá komplikované. Jeden z Murphyho zákonů říká: "Lidé se vždy specializují v oblasti své největší slabiny." A indiáni jdou ještě dál, když hovoří o posvátném zranění, tedy o jisté deformaci od běžné fyzické nebo psychycké výbavy člověka, která jedince k určitému daru předurčuje. Komplikace spočívá v tom, že svým slabinám a zraněním se snažíme spíš vyhýbat, než abychom v nich hledali skrytý dar a tím pádem nevědomky oddalujeme okamžik, kdy je jako dar budeme moci objevit. S tím souvisí druhá komplikace, a sice ta, že máme tendenci vidět dary zřetelněji u druhých a ty své přehlížet jako něco samozřejmého, co má přeci každý...

Cestou jsme mluvili o Harry Potterovi a našich vlastních zkušenostech s tím, jaké to je, když člověk v nějakém ohledu přečnívá... ...nakolik se tak děje z jeho vlastního rozhodnutí a nakolik je to souhra okolností. U pramenů Botiče - to je prosím druhý nejdůležitější pražský tok, vlastně bychom měli říkat, že Praha leží na soutoku Vltavy s Botičem - se k tématu výmluvně vyjádřila i okolní krajina, když mi do ruky přihrála padlý rákosový stvol, který se po zvednutí ukázal být opravdu veliký, nebo minimálně dlouhý. Zbytek dne jsme tedy absolvovali ve třech - já, Lucka a rákos, který si mě osedlal.

Rákos, náš třetí souputník rozhodně způsobil změnu, v mnohém překvapivě k lepšímu - vedl nás dál od neprostupných houštin a způsobil, že před vstupem do restaurace či dopravního prostředku jsem se musel na chvíli zastavit, což obvykle nedělám a asi bych měl.

Potvrdilo se také, že doma není nikdo prorokem - hned druhý den naše ani ne dvouletá dcera rákosový stvol zlomila vejpůl a žena ho vyhodila za dveře, že se z něj sypou semínka :-)